Co je ten tajemný Shared Space?

Ne, toto není recenze sci-fi románu o soužití s mimozemskými formami života. Ani zpráva o koexistenci divokých zvířat a lidí ve velkoměstech. A co už tím vůbec nebylo myšleno, jsou chatrooms, společně využívané úschovny dat nebo spojení rozšířené reality a kolektivní práce. Ne, zde jde o něco jiného ...

Shared Space (společný prostor) označuje – jak již sám název napovídá – společně využívaný životní či pracovní prostor. Jedná se přitom o místo setkávání, komunikace a sociálních vztahů.
S tímto termínem se poprvé setkáváme v oblasti plánování dopravy. Přitom se jedná téměř o revoluční koncepci vyvinutou už v 80. a 90. letech minulého století, které se však kromě Nizozemska dostává větší pozornosti a postupné realizace teprve v posledních pěti až deseti letech.


Bezpečný provoz nebo naprostý chaos?


Obvykle je to takto: V centru je vozovka se značením, na okraji chodníky a pro řízení provozu na křižovatkách a na přechodech pro chodce jsou dopravní značky a semafory. Tak jsme na to zvyklí. Zvykli jsme si také, že v mnoha městech nejsou průjezdné komunikace příliš atraktivní. Projíždí se jimi často nadměrnou rychlostí a obecně zde má auto přednost před chodci a cyklisty, většinou díky právu silnějšího...
Vývoj nabral tento trend v polovině 20. století, kdy začala převažovat motorizovaná individuální doprava a bylo nutné dostat dopravní situaci pod kontrolu. Až do 70. let minulého století probíhala snaha o vytvoření měst, která by vyhovovala především provozu aut. Doprava tak měla být bez jakýchkoli překážek a chodci byli vypuzeni na chodníky.
Nyní je tato koncepce často vnímána velmi kriticky. Ukázalo se, že čím více to budeme motoristům "usnadňovat", tedy čím nerušenější a rychlejší bude dopravní provoz, tím více budeme muset vybudovat cest a o to delší budou trasy, které budeme muset urazit. Utrpí tak životní prostředí, centra měst i kvalita života.


Vlastní odpovědnost místo práva a pořádku


Shared Space je koncepce, která působí proti tomuto trendu. Mimo jiné má za úkol zrovnoprávnit všechny účastníky silničního provozu a přispívat k jeho vyšší bezpečnosti. Shared Space představuje dalekosáhlou rezignaci na dopravní značení a na semafory, na značení vozovek a chodníků.
Kdo se s takovouto oblastí setká poprvé, je zpočátku překvapený a udivený: Chodci, motoristé i cyklisté se o tuto dopravní plochu dělí takovým způsobem, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Neexistují žádné stavební prvky, které by oddělovaly vozovku a chodník. A to samé platí pro značky STOP nebo červenou na semaforech. Jediná dvě pravidla, která všichni (povinně) dodržují, znějí: "Přednost má přicházející nebo přijíždějící zprava" a "Všeobecná ohleduplnost". Dalo by se očekávat, že nastane naprostý chaos, ale přitom to vypadá, že tato koncepce funguje. V nepřehledných a potenciálně nebezpečných situacích snižují řidiči automobilů rychlost. Nehod tak ubývá. Současně se zvyšuje kvalita života ve veřejných prostorách.


Čím nebezpečnější, tím bezpečnější


Zní to jako paradox: Pokud se zvýší nebezpečí, získáme vyšší míru bezpečnosti. Hans Monderman, zakladatel koncepce Shared Space, zdůvodňuje tento fakt tím, že se účastníci silničního provozu často naprosto spoléhají na dopravní značky a signály, a vlastně tak přesouvají svoji odpovědnost na ně. Ohleduplnost přesahující tato pravidla se zdá být zbytečná. A přece tato pravidla poskytují falešnou jistotu. Nepomůže říci po nehodě: "Já jsem dodržel předpisy." Pokud však (dopravní) situace není zajištěná, a je proto potenciálně nebezpečná, musí být člověk opatrnější. Opět začíná fungovat vlastní odpovědnost – člověk je nucen brát ohled na ty druhé.


Ano, ale...


...toto lze správně realizovat pouze ve výjimečných případech – v malých městech, kde žijí benevolentní lidé, nebo ne? Logická námitka. Jenže do dnešní doby se tyto "výjimečné případy" rozrostly jen v samotném Nizozemsku na 100 měst. Další projekty se prosazují po celém světě.
Zda bude koncepce fungovat ve větších městech, je otázka současných diskusí a testů. Například město Graz (Štýrský Hradec, chcete-li) upravilo jedno z míst podle této koncepce. Také v Londýně lze v ulici Kensington High Street najít některé aspekty této koncepce, které pomohly snížit počet nehod asi na polovinu. Londýnská Exhibition Road byla nedávno upravena na 820 metrů a znovuotevřena důsledně v duchu Shared Space.


Koncepce se schopností přenosu


Co však myšlenku Shared Space činí tak napínavou, jsou procesy v pozadí. Protože Shared Space je samozřejmě něco víc než pouze dopravní koncepce. Nemá pouze obrovský vliv na veřejné prostory, ale vyžaduje především nutnost opustit tradiční způsoby nazírání a získat nový pohled na okolní prostředí. To se může podařit pouze tehdy, pokud se ke koncepci přistupuje pokud možno bez předsudků a s vůlí změnit zvyklosti a způsoby chování – i když to jak známo není vůbec jednoduché.
Takto abstrahovaný zní koncept Shared Space srozumitelněji a například pro designéry kancelářských prostor představuje důležitý impulz. Ne nadarmo se tento termín široce prosadil v oblasti kancelářského nábytku a to především tam, kde má být moderní kancelář výrazem firemní kultury a poskytovat zaměstnancům různé prostorové možnosti.


Prostory pro výměnu informací a spolupráci


Analogie urbanistických prostor a kancelářského prostředí jako vitálního prostoru pro život, tj. míst setkávání, komunikace a sociálních vztahů, přitom stojí v centru pozornosti. Protože živá interakce je při současné práci založené na uplatňování znalostí ústředním tématem. Rychlá a úspěšná komunikace spolurozhoduje o kvalitě a úspěchu. Díky svým mnohotvárným zónám a oblastem podporuje moderní Open Space kancelář kvalitu setkávání, propojení a výměny i sdílení informací. Spousta možností interakce inspiruje zaměstnance a podněcuje jejich kreativitu. V tomto otevřeném systému využívají kreativní pracovníci kromě svého psacího stolu společně celou kancelářskou infrastrukturu – vše je sdíleno! Vytvářejí tím prostor pro dialog. Propojení směrem dovnitř i ven se stalo nezbytnou součástí našich pracovních profilů.
Důležitá je rovněž nabídka různých typů pracovišť. V závislosti na typu zadaného úkolu si mohou kreativní pracovníci zvolit za své pracoviště nejvhodnější oblast. Tou mohou být prostory, které umožňují soustředění na práci, klid a soukromí, takzvané ME-Places, nebo oblasti určené pro spolupráci a komunikaci – We-Places. We-Places zahrnují zasedací a konferenční místnosti, zóny pro spontánní spolupráci a mítinky vsedě nebo vestoje, ale také salonky a jídelny. Mnohotvárné, živé, komunikativní – a společně používané.


Prostor a čas


Kreativní pracovníci a nositelé myšlenek jsou v současnosti mobilní jako nikdy předtím. Často se pohybují v kanceláři na nejrůznějších místech nebo také mimo ni – u zákazníků, partnerů, na pobočkách, v domácí kanceláři, na takzvaných třetích místech, jako jsou kavárny a letištní salonky, nebo ve veřejných prostorách. V důsledku toho nepotřebují v kanceláři pevný psací stůl, nýbrž pracoviště, které mohou využívat dočasně, jakmile jsou "doma", a sice co nejjednodušším způsobem. Jakmile je práce vyřízena, vyrazí za dalšími povinnostmi a přenechají toto pracoviště dalším kolegům. Ale i "stabilní" pracovníci v zázemí (Back Office) profitují z otevřeného kancelářského prostoru. Zejména při činnostech, které vyžadují vysokou koncentraci, mohou pracovat v dalších dočasně využívaných pracovních prostorách – v takřka ochranných, klidných, pracovních zátokách v otevřeném moři kanceláře.
Mnoho kreativních pracovníků si koncepci společně využívaného prostoru již dávno osvojilo. Samozřejmě s podporou určitých provozních pravidel a vzorců chování a také otevřeného uctivého vzájemného vztahu a s ochotou pustit se do něčeho nového a neobvyklého. Jedno je totiž i ve všedním kancelářském dni jisté: Se starými strukturami a zkostnatělými způsoby chování nelze dojít daleko...

Nové prostředí, nové návyky ?

Naši klienti se často obávají, zda vytvořením nové koncepce pracovního prostředí nevytvoříme 'mrtvý' prostor, který nebudou zaměstnanci využívat, protože na podobnou koncepci nejsou zvyklí. Mnoho zkušeností s podobnými realizacemi nám v různých podobách ukázalo stejnou zkušenost. Ve skutečnosti se nejedná o nové prostředí. Nábytková řada PARCS od Bene je například inspirována prostředím městského parku. Prostředím, které jsme navyklí využívat od malička. Kam chodíme relaxovat, ale i se soustředit. Zamyslet se, ale i komunikovat s ostatními. Odpočinout si, ale i se procházet. Multifunkční prostory, poskytující prostor k setkávání, komunikaci i relaxaci jsou zkrátka něčím, co je nám naprosto přirozené, a od mala si osvojujeme návyky jak se v podobném prosatředí pohybovat. Změna spočívá jen v tom, že měníme pracovní prostředí tak, abychom se v něm cítili lépe. Aby bylo zkrátka více přirozené.



Kontaktujte nás

Domluvte si s námi nezávaznou návštěvu našeho odborníka. První návrh interiéru ZDARMA.


*povinné položky